logo Facebook
Fantazie je důležitější než informace. Až na výjimky …

Americká produktivita: Dlouhodobé trápení pokračuje

14. srpna 2017 12:40 / autor: Michal Skořepa

Podle údajů amerického ministerstva práce hodinová produktivita v americké ekonomice v druhém čtvrtletí 2017 vzrostla meziročně o 1,2 %. To je téměř dvojnásobek tržního očekávání podle průzkumu agentury Reuters. V tomto smyslu jde tedy o dobrou zprávu. Jinak jde ale o čísla nepříjemně mdlá. Proč?

Růst produktivity v této výši není žádný zázrak a jen potvrzuje dlouhodobý problém americké ekonomiky (a ne jen její) v podobě pomalého růstu právě produktivity práce. Po právě zveřejněných revizích se ukazuje, že v roce 2016 produktivita dokonce poklesla (byť jen o desetinu procenta), což byl první pokles od roku 1982! Období 1955-2015 ukazuje následující graf.


20170810-US prod

Produktivita práce v USA 1955-2015 (zdroj: IMF)

Pokud by se ekonomika skládala jen ze zaměstnanců, pomalý růst produktivity by nebyl žádné drama: jejich životní úroveň by rostla stejně pomalu jako produktivita.

Pokud však v ekonomice roste podíl nepracujících osob (v současnosti jde díky prodlužujícímu se věku dožití v rozvinutém světě zejména o čím dál početnější penzisty, ale stejně tak by mohlo jít o děti nebo nemocné), musí k udržení životní úrovně všech produktivita růst určitým minimálním tempem, které je tím vyšší, čím rychleji roste onen podíl nepracujících.

Už řadu let se ovšem vede debata, co je za pozorovaným zpomalováním růstu produktivity. Jestli produktivita skutečně roste tak pomalu, nebo je spíš třeba zmodernizovat způsoby jejího měření. Docela slušnou výzvou pro statistiky je například měření produkce (a tedy pak produktivity) z virtuálních statků a služeb, jako jsou dejme tomu čím dál přesnější a informativnější mapy na internetu.

A pokud skutečně produktivita roste tak pomalu, pak se vynořuje návazná otázka, jestli je to jen přechodný jev (jak doufají například ekonomové Brynjolfsson a McAfee), nebo jestli je to trvalá věc (jak se obává například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gordon). První zmíněná možnost by odpovídala historce (viz například Pessoa a Van Reenen), kdy pomalejší růst mezd netlačí firmy do investic, přičemž právě investice jsou základem pro následný růst produktivity. Druhou popsanou možnost lze lapidárně shrnout tak, že nastává konec průmyslové revoluce a že se vracíme do dob před rokem 1700, kdy produktivita po dlouhá staletí takřka nerostla (viz následující graf, kde produktivitu velmi zhruba aproximuje HDP na obyvatele).

20170810-GDPpcMaddison

HDP na obyvatele od roku 1 n.l. (zdroj: Maddison Historical Statistics)

 

Michal Skořepa

Autor je analytikem České spořitelny a členem představenstva České společnosti ekonomické
Původně zveřejněno na serveru blog.aktualne.cz
Publikováno s laskavým svolením autora