logo Facebook
Fantazie je důležitější než informace. Až na výjimky …

Ekonomie je mrtva, ať žije behaviorální ekonomie! Opravdu? MICHAL SKOŘEPA

07. září 2017 18:31 / autor: Lukáš Kovanda

Michal Skořepa, dnes analytik České spořitelny, patří k průkopníkům behaviorální ekonomie v České republice. Stejnojmenný kurs začal přednášet na Univerzitě Karlově už koncem 90. let minulého století. I když zájem o behaviorální ekonomii stoupl po roce 2008 v souvislosti s probíhající finanční krizí, Skořepa sám je k tomuto směru stále skeptičtější. Praktické uplatnění jejích závěrů je totiž prý jen omezené, jak řekl v rozhovoru pro Ecofin Lukáši Kovandovi, hlavnímu ekonomovi společnosti Cyrrus a pedagogovi Národohospodářské fakulty VŠE.

Behaviorální ekonomie se zrodila v 70. letech dvacátého století ze vzájemné spolupráce Daniela Kahnemana a již zesnulého Amose Tverskyho. Kahneman, ač vzděláním psycholog, později, v roce 2002, získal právě za ni Nobelovu cenu za ekonomii. Behaviorální ekonomie je totiž jakými zkřížením ekonomie a právě psychologie.

Z psychologických akademických žurnálů si behaviorální ekonomie našla na přelomu 70. a 80. let cestu do žurnálů ekonomických, aby se v minulém desetiletí dostala do širšího povědomí. Stalo se tak zejména v souvislosti s propuknutím světové finanční krize, jež byla nejen krizí ekonomiky, ale i krizí ekonomie. Ekonomové ji totiž, jak známo, nedokázali předvídat a k tomu ještě veřejnost v předkrizových letech chlácholili v tom smyslu, že už mají po ruce nástroje umožňující účinné vyhlazování hospodářských cyklů. V roce 2008 se ukázalo, že šlo o falešné ujišťování. Následná vlna kritiky ekonomie hlavního proudu vynesla do popředí zájmu odborné, ale i širší veřejnosti alternativní ekonomické směry, velmi výrazně právě behaviorální ekonomii. Ta svým důrazem na psychologii podle mnohých umožňovala krizi lépe pochopit – a tedy lépe předvídat možné krize příští. Vždyť bublina na nemovitostním trhu, jejíž prasknutí nedávnou finanční krizi spustilo, je projevem takzvaného stádního efektu, se kterým behaviorální ekonomové běžně pracují. Jak název napovídá, lidé se prostě pod vlivem tohoto efektu chovají „jako stádo“, čili třeba se zadlužují, aby si mohli pořídit nemovitost, a to jenom proto, že tak činí ostatní a bez dostatečného ohledu na své vlastní finanční možnosti.

Behaviorální ekonomii také v letech poznamenaných finanční krizí popularizovaly knihy jako Šťouch nebo Kahnemanovo Myšlení, rychlé a pomalé. Podle Skořepy, jenž se pokoušel prosadit některé závěry behaviorální ekonomie do praxe během svého působení v České národní bance, sice existují příklady praktického uplatnění teorií behaviorální ekonomie, ve svém celku je však behaviorální ekonomie stále spíše jen čtenářsky atraktivním teoretizováním, plným zajímavých nahlédnutí do zákoutí lidské mysli, avšak jen s omezeným praktickým dosahem.