logo Facebook
I slova jsou činy

Vyhazov z EU

16. prosince 2017 18:50 / autor: Markéta Šichtařová

Pan vyučený knihkupec, který nebyl schopen dokončit pro chabé studijní výsledky ani gymnázium, jinak také bývalý šéf Europarlamentu, toho času předseda německé SPD známý i pod jménem Martin Schulz, uráží suverénní evropské státy.

Přesněji řečeno uráží Polsko a Maďarsko, které se prý vzdalují „evropským hodnotám“. Prý „podívejme se, co se tam děje“. Technicky vzato nás sice zapomněl vyjmenovat, nejspíš jsme moc malí, abychom stáli za pozornost, ale vzhledem k tomu, že my se chováme velmi podobně jako Poláci a Maďaři, „zlobíme“ například v podobě odmítání kvót na imigranty, nedělám si nejmenší iluze, že by si pan vyučený knihovník o nás myslel cokoliv pěkného. Jen drobná technická poznámka: Pan Schulz to trochu popletl; ne že by se střední Evropa vzdalovala „evropským hodnotám“; to spíš „bruselské hodnoty“ už dávno přestaly Evropě dávat smysl, vykašlaly se na demokracii, začaly opovrhovat národy a národními státy a jakékoliv ekonomické racionalitě.

Takhle pěkně Schulz zaperlil minulý týden na sjezdu své sociální demokracie. A řekl toho ještě mnohem víc. Pro nás nejzajímavější je jeho výborné doporučení, že Evropa prý musí do roku 2025 přijmout jednotnou Ústavu, stát se multinárodní federací, a komu se to nelíbí, ten bude muset z EU pryč. Ještě jednou a polopaticky přetlumočeno, aby se neztratilo někde v překladu: Kterému státu se nelíbí, že bude jako stát zrušen a integrován do jediného multikulti panevropského státu, ten bude vykopnut z EU. Tedy já nevím jak vy, ale já tomu říkám výhrůžka. To se mi od pravděpodobné vládní strany sousedního Německa vůbec nechce líbit. Takhle si rovnost v rámci EU nepředstavuju.

A docela mě baví představa, že bychom to na zkoušku zkusili obrátit – když jsme si přeci rovní a máme ta údajně stejná hlasovací práva: Co kdyby třeba Češi vyhrožovali Německu, že bude vyraženo z EU, pokud bude pořád prudit s těmi kvótami? Směšná představa? Ale proč? Nemáme si snad v rámci EU být rovni? A není snad fakt, že odevzdaně akceptujeme představu, že Německo vyhrožovat smí, ale my ne, nejlepším důkazem, že žádná rovnost v realitě neexistuje? Ale je v tom případě tohle ona EU, o které si Češi v referendu odhlasovali, že do ní chtějí vstoupit?

Nikdy jsem se nepočítala k lidem, kteří až nekriticky volali po vystoupení z EU, protože EU hledali za vším špatným. Podobně jako v případě eura jsem vždy poměřovala přínosy a náklady členství. A to vše jsem pak ještě pomyslně upravila o náklady případného vystoupení z EU, které zjevně nemohou být malé. To ostatně dokazuje případ Brexitu. Británie je příliš velká, příliš silná a příliš hrdá země na to, aby si k ní EU dovolila totéž, co k zemi malé. A přesto si EU dovoluje moc. Proces Brexitu je naprosto nedůstojným vydíráním. Jednoznačně by tedy náklady případného Czexitu nebyly malé, protože EU by se uboze mstila – pokoušela by se podobně jako v případě Britů zamezit nám v přístupu na jednotný trh. Kolik by to stálo? Bůhví. Protože dokonce ani v případě Brexitu dodnes odpověď na tuhle otázku neznáme; víme však, že Británie stále žije a ekonomicky se má celkem čile k světu.

Jenomže některá manželství v určitý okamžik dospějí do bodu, kdy obětování vysokých nákladů rozvodu je jedinou záchranou. Pokud dojde na Schulzova slova a z EU se vážně bude vyhazovat za „neposlušnost“ a nesouhlas s federací, bude to pro nás naprosto výborná zpráva. Pak by totiž mohlo dojít na relativně levný rozvod dohodou. A taky by všem domácím eurooptimistům mohlo konečně dojít, že opuštění EU ani není nějakou nesmyslnou českou fantasmagorickou představou, ani VIP variantou určenou pouze pro Brity, ale jednoduše únikovou cestou ve stylu zachraň se, kdo můžeš.

 

Markéta Šichtařová

Původně zveřejněno na serveru blog.idnes.cz
Publikováno s laskavým svolením autorky