logo Facebook
I slova jsou činy

Přinesl tento víkend konec (evropské) Itálie, jak jsem ji znala…?

07. března 2018 12:15 / autor: Martina Dlabajová

Když jsem v roce 1994 přišla studovat do italské Padovy, u vlády byl Silvio Berlusconi. Byl na vrcholu své politické kariéry a zemi se dobře dařilo. Itálie měla silnou ekonomiku a italské firmy čile obchodovaly s Evropou a díky tomu rostly. Studenti na univerzitě začali využívat evropských programů, odcházeli na výměnné pobyty do zahraničí, a můj obor politologie – evropská integrace byl jedním z nejžádanějších.

Itálie mne naučila uvědomit si význam evropského společenství, zde jsem se stala skutečnou Evropankou.

A to nejen na univerzitě při studiu, ale hlavně v každodenním životě. Italové brali Evropu stejně přirozeně a samozřejmě jako espresso ristretto na stojáka ráno v baru. Co se změnilo za těch 23 let a 14 vlád? Jak se ze země, která stála u zrodu myšlenky evropské integrace, stal symbol dopadů migrační krize a špatného evropského hospodaření?

O volebním víkendu jsem chodila po svém milovaném městě Udine a nestačila jsem se divit, co jsem se od lidí dozvídala. Nepřekvapil mne strach z migrace, byť často založený jen na povrchních předsudcích. Nepřekvapila mne starost o pracovní místa či o to, zda mladí budou mít dobře ohodnocenou práci a starší generace dobré důchody. Nepřekvapila mne ani nespokojenost s minulými vládami, ať už středopravicovými či středolevicovými, které ekonomickou situaci a nezaměstnanost v podstatě neřešily a ztratily tak kredibilitu. Italové byli dlouhodobě naštvaní a nespokojenost se jen nastřádala.

2

To, co mne v rozhovorech s lidmi opravdu překvapilo, byla ztráta důvěry v Evropu. Ztráta evropské myšlenky, kterou Itálie jako zakládající člen Evropského společenství v sobě vždy měla. 

Italské parlamentní volby jsem nesledovala jen já, volby v třetí největší evropské ekonomice s napětím sledovala celá Evropa. Ve volbách zvítězila podle očekávání Koalice pravého středu, kterou vedla strana Vzhůru, Itálie (FI) Silvia Berlusconiho, a krajně pravicová Liga. Koalice ve volbách zvítězila, nepokořila nicméně hranici 40 % hlasů, které by jí zajistily zisk většiny křesel a tím klidné vládnutí. Hned za nimi se umístilo nejúspěšnější samostatně kandidující Hnutí 5 hvězd, protestní populistická formace, která získala přes 33 % hlasů a stala se tak nejsilnější samostatnou stranou a tedy jasným vítězem voleb. Hnutí 5 hvězd ještě nedávno prosazovalo silně protievropskou politiku. Vládnoucí proevropská Demokratická strana bývalého premiéra Mattea Renziho skončila s 19 % třetí a pro Renziho je to jednoznačná porážka. Silně proevropská strana bývalé ministryně zahraničí a europoslankyně Emmy Bonino +Europa (Více Evropy) se do parlamentu přes 3 %  ani nedostala.  Ve volbách se tak potvrdily obavy o směřování italské politiky a nálady ve společnosti. Více než padesát procent Italů hlasovalo pro strany, které jsou populistické a antisystémové. Nejúspěšnější subjekty ale již před volbami deklarovaly neochotu se podílet na případné vládní spolupráci. Sestavení vlády bude tedy nyní pro všechny strany velmi obtížné.

Processed with VSCO with a5 preset

 

Itálii čeká pravděpodobně období nejistoty, nestability a vyloučit nelze ani nové volby. Dobré zprávy pro zbytek Evropy tedy očekávat nemůžeme.

Na vládě se bude pravděpodobně podílet Liga, která se prezentuje silně protiimigrační a protievropskou politikou a která za určitých okolností prosazuje také vystoupení Itálie z eurozóny.

Chci věřit, že Italové jsou si vědomi toho, jak důležitá je jejich pozice v Evropské unii. Chci věřit, že i faktičtí vítězové voleb Hnutí pěti hvězd a Salviniho Liga se nebudou bát zodpovědnosti z volebního vítězství. A stejně tak jak před volbami umírňovali svoji protievropskou rétoriku, budou i po volbách prosazovat konstruktivní a jasná řešení problémů, která se týkají nás všech v Evropě.

Byť to nebylo vždy jednoduché, Itálie mne naučila být Evropankou a žít a pracovat ve svobodné Evropě. Cítím to vůči Itálii jako velký dluh. Nejraději bych se proto rozjela na svoji Alma Mater do Padovy a stejně tak, jako to dělám na českých školách a univerzitách, bych s velkou pokorou vysvětlovala mladým Italům, že Evropu můžeme kritizovat, musíme reformovat, ale nemůžeme se jí vzdát. A záleží to jen a jen na nás.

 

Martina Dlabajová

Autorka je poslankyně Evropského parlamentu (ANO/ALDE)