logo Facebook
Fantazie je důležitější než informace. Až na výjimky …

Jak prohrát obchodní válku

04. dubna 2018 07:56 / autor: Stephen S. Roach

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa přešla od slov k činům a začala naplňovat své protekcionistické předvolební sliby mluvící o obraně amerických pracujících před „masakrem špatných obchodních smluv.“ Tento přístup je však přinejmenším zpátečnický. Přinejhorším pak vyvolá odvetná protiopatření, která mohou pouze ztížit úděl již beztak sužované střední třídy, tedy amerických spotřebitelů. Tak začínají obchodní války.

Hlavním cílem je Čína. Zavedení takzvaných ochranných cel na solární panely a pračky, které vláda oznámila 23. ledna podle Sekce 201 Obchodního zákona z roku 1974, postihne, spolu s Jižní Koreou, především právě Čínu. Tento tah by mohl vejít do historie jako úvodní salva z celé řady opatření.

Již minulý srpen přitom zahájila Americká obchodní komora vyšetřování obchodních vztahů s Čínou hned ve třech oblastech: duševní vlastnictví, inovace a vývoj technologií. Toto vyšetřování, vedené podle Sekce 301, zřejmě povede k dalším sankcím, stejně jako vyšetřování podle Sekce 232, které mělo za úkol ověřit, zda neregulovaný import oceli nepředstavuje pro USA národní bezpečnostní hrozbu. Právě Čína je jejím největším světovým producentem.

Kroky Donalda Trumpa nejsou velkým překvapením. Obzvláště ne od prezidenta, který před rokem ve svém inauguračním projevu slíbil „ochránit (americké) hranice před pustošením, při kterém kradou zahraniční země naše firmy, ničí naše pracovní místa a vyrábí naše produkty.“ To je však kámen úrazu. USA by mohly, nehledě na Trumpovu touhu vrátit Ameriku na první místo, nakonec obchodní válku prohrát.

Tak pro začátek: Cla na solární panely a pračky naprosto nereflektují změny v globálních dodavatelských řetězcích obou odvětví. Výroba solárních panelů se již dlouhou dobu přesouvá z Číny do míst jako je Malajsie, Jižní Korea, nebo Vietnam, které dnes dohromady představují asi dvě třetiny amerického solárního importu. A Samsung, hlavní zahraniční dodavatel praček, nedávno otevřel novou továrnu v Jižní Karolíně.

Trumpova administrativa navíc, kvůli své fixaci na přerostlý obchodní deficit s Čínou, přehlíží širší makroekonomické faktory, jež mají za následek multilaterální obchodní deficit USA s dalšími 101 zeměmi. Při nedostatku vlastních úspor je dnes totiž Amerika, pokud chce i nadále konzumovat a růst stejným tempem, nucena importovat rozpočtové přebytky ze zahraničí. Snaha přitáhnout zahraniční kapitál však s sebou nutně nese zápornou obchodní a platební bilanci.

Útočit kvůli tomu na Čínu, nebo jakoukoli jinou zemi, aniž bychom vyřešili kmenové problémy zapříčiňující nedostatek zdrojů, je jako mačkat balónek naplněný vodou: voda se prostě přeleje na druhou stranu. Vzhledem k nedávným daňovým úlevám mohou navíc Spojené státy v příštích deseti letech počítat s prohloubením deficitu státního rozpočtu o další bilion dolarů. Tlak na domácí úspory se tak zvýší. Protekcionalistická politika znamená v tomto kontextu vážnou hrozbu, obzvlášť pro ekonomiku již tak zatíženou znepokojivě vysokou potřebou zahraničního financování. Dále totiž tlaku vystaví buď americké úrokové sazby, nebo kurz dolaru, nebo oboje.

Dá se navíc očekávat, že američtí obchodní partneři odpoví stejnou mincí. Ohrozí tím americký export, který je tahounem ekonomického růstu. Například odvetná cla ze strany Číny by USA připravila o třetí největší, a také nejrychleji rostoucí, odbytiště. Pocítilo by to především americké strojírenství v čele s výrobci letadel a součástek do automobilů, ale také třeba producenti sóji. Čína může navíc samozřejmě omezit nákup amerických dluhopisů, což by mělo vážné dopady na ceny finančních aktiv.

V neposlední řade je třeba také zvážit změny cen, které se ze setrvačnosti již existujících obchodních toků začnou přizpůsobovat. Soutěž, kterou přinesla laciná zahraniční produkce, srazila od roku 2010 ceny solárních instalací o 70%. Nová cla ceny zahraničních solárních panelů zvýší – stanou se tedy funkčním ekvivalentem navýšení daně za energii, která zasáhne především koncového zákazníka a zároveň nás posune zpět směrem k závislosti na uhelné energii. Podobná odezva se dá očekávat i od zahraničních výrobců praček; LG Electronics, jejich největší zahraniční dodavatel, nedávno v reakci na zavedení cel oznámil zdražení o 50 dolarů na kus. Američtí spotřebitelé tak již nyní začínají pociťovat dopady Trumpovo šarvátek.

Navzdory jeho siláckým řečem totiž v obchodní válce neexistuje žádná vítězná strategie. To neznamená, že by si američtí zákonodárci neměli došlápnout na nefér obchodní praktiky. Mechanismy Světové obchodní organizace (WTO) pro řešení sporů byly navržené přesně za tím účelem a doposud dokázaly USA chránit efektivně. Od založení WTO v roce 1995 měly Spojené státy na svědomí 123 z celkového množství 537 žalob, které orgán řešil – včetně 21 žalob proti Číně. Rozhodování WTO zabere sice čas a námahu, ale výroky organizace většinou daly USA za pravdu.

Jako právní stát si USA nemůže dovolit operovat mimo rámec pravidel globálního obchodního systému. Ukazuje se tak, jak katastrofické bylo Trumpovo rozhodnutí odstoupit od Transpacifické obchodní dohody, která by poskytla nový a silný systém pravidel, skrz který mohla Amerika řešit obavy z nekalých čínských obchodních praktik.

Spojené státy mají samozřejmě plné právo požadovat přístup svých mezinárodních korporací na zahraniční trhy; po světě bylo za tímto účelem koneckonců podepsáno na 3 000 bilaterálních investičních dohod. Fakt, že USA s Čínou takovou smlouvu nemá, je do očí bijící výjimkou, která bohužel zabraňuje americkým společnostem v přístupu na rychle se rozvíjející čínský trh. Naděje, že by se takovou smlouvu podařilo uzavřít, mizí s každým dalším krokem zvyšujícím napětí mezi oběma zeměmi.

Obchodní války jsou pro břídily, poražence. To je ironií osudu. Bavíme se totiž o prezidentovi, který Američanům slíbil, že začnou znovu „vyhrávat.“ Stejný prázdný slib jim přitom již v roce 1930 složili senátor Reed Smoot a poslanec Willis Hawley. Vedl k protekcionistickým clům, jež dále prohloubily Velkou hospodářskou krizi a destabilizovaly světový systém. Jedna z nejtvrdších a nejbolestivějších lekcí moderní historie byla, zdá se, zapomenuta.

 

Stephen S. Roach

Autor je bývalým předsedou Morgan Stanley Asia a hlavním ekonomem firmy.
Dnes učí na Yaleově univerzitě
Z angličtiny přeložil Vojta Berka
Copyright: Project Syndicate, 2017, www.project-syndicate.or