logo Facebook
I slova jsou činy

Neberme Pražanům jejich město

11. dubna 2018 15:28 / autor: Eva Kislingerová

Minulý týden mě, v rámci letmého monitoringu médií, zaujala aktivita ministerstva financí v podobě nového plánu na sloučení ubytovacích, lázeňských a rekreačních poplatků do jednoho.

Tento poplatek by odváděli všichni, kdo nabízí krátkodobý pobyt, včetně osob, které pronajímají své nemovitosti přes platformu Airbnb a podobné.

Na první pohled je to zajímavý návrh. Jedna z vlajkových lodí sdílené ekonomiky (byť Airbnb povětšinou sdílenou ekonomikou vlastně není, o tom ale třeba až někdy jindy) totiž ovládá v Praze takřka 50 % soukromého ubytovacího trhu. Roční tržby přesahují dvě miliardy korun. Podle ministerstva financí ale nejsou z větší části zdaněny. Od ledna 2020 by proto měl poplatek činit 21 korun za osobu denně, od roku následujícího by měla taxa narůst na korun 50. Poplatek nebudou muset hradit vysokoškolské koleje, zdravotnická a lázeňská zařízení nefungující jako hotely plus prostory sloužící sociálním a charitativním účelům.

Z pozice správce městské kasy mě ale zaujala především pasáž, podle které by měla Praha díky tomuto opatření získat do rozpočtu až 50 miliónů korun ročně navíc (což v konečném důsledku může být více, ale i méně peněz). Na první pohled to totiž celé vypadá skvěle, takřka dokonale. Přesto se, alespoň v mém případě, přehnané nadšení nad kroky ministerstva financí nekoná. Pokusím se vysvětlit, proč.

V prvé řadě neřešme, čí zásluhou se Praha nachází v poměrně dobré ekonomické kondici. Berme to jako holý fakt. Pak ale musím konstatovat, že možných 50 miliónů korun ročně ze strany Airbnb, naše město, lidově řečeno, nevytrhne. Pro ilustraci, na letošní rok je naplánován a Zastupitelstvem hlavního města Prahy schválen rozpočet ve výši 70,3 miliard korun. Případných 50 miliónů, o které rozpočet možná posílí za čtyři roky, tak představuje, dejme tomu, nikoli kapku, ale větší sud v moři.

Nemíním rozhodně zpochybňovat nezbytnost snahy a narovnání podnikatelského prostředí, o což se ministerstvo financí jednotným poplatkem nejspíše snaží. Praha se ovšem, alespoň podle mého názoru, netouží vydat cestou například Benátek, Dubrovníku či Barcelony. Tedy měst, která se postupně proměnila v turistický skanzen do takové míry, že místní obyvatel obývající centrum města může být takřka označen za turistickou atrakci.

Rovněž zastávám názor, že byty by měly sloužit nikoliv potřebám jakési sdílené ekonomiky umně balancující v prostředí šedé zóny, ale tomu, aby v nich bydleli lidé se vztahem k městu, ideálně naši Pražané. Nepodezírám zakladatele Airnbnb z primární snahy o likvidaci původního koloritu města, prostě jen nechci centrum Prahy bez původních obyvatel.

Všichni bychom si měli uvědomit, že takováto „sdílená ekonomika“ přináší neúměrné zvyšování cen nemovitostí a pronájmů nás všech. Setkáváme se s tím, že pražské byty jsou ve velkém skupovány zahraničními investory anebo pronajímány za enormně vysoké nájemné. Logikou takového podnikání je jednak zajímavé zhodnocení investice, ve druhém případě pak hlavně okamžitá realizace zisku v podobě krátkodobého pronájmu prostřednictvím Airbnb. Všichni asi tak nějak tušíme, že co do výše nájmů nejsme my Pražané schopni turistům dlouhodobě konkurovat. A to třeba i proto, že turistů je jednoduše mnohem víc.

K tomu je potřeba připočíst řadu stále více nespokojených majitelů bytů, kteří v čím dál tím menší míře projevují nadšení, ba i shovívavost, nad často se měnícími novými sousedy. Turisté do Prahy přijíždí především za zábavou. Ráno nevstávají do práce, večer nepřichází po celém dni unaveni, a když tak často notně a společensky. Pojem „klidné bydlení“ tak starousedlíci mohou jen těžko svým přechodným sousedům vysvětlovat. Málokterý turista totiž umí česky. Netřeba zdůrazňovat, že jejich identita zůstává, a bohužel nejen jim, utajena.Proto si kladu otázku, zdali se v případě jednotných poplatků nejedná ze strany ministerst

va financí o aktivitu, díky které se vlk nasytí, ale koza zůstane celá. Ministerstvo financí udělá čárku v kolonce pokus o nápravu křivd sdílené ekonomiky. Podnikatelské prostředí bude částečně narovnáno. Praha získá možná až 50 miliónů korun ročně navíc. Na druhé straně se ovšem zároveň provozovatelé Airbnb posunou do ranku takřka hoteliérů, poplatek bude moci sloužit jako argument proti nám „nepřejícným“. Problém Pražanů, kterým vadí, že jim jejich město pomalu mizí před očima, tady však nejspíše zůstane. A o tom by to asi nemělo být.

 

Eva Kislingerová

Autorka je profesorkou ekonomie a zastupitelkou hlavního města Prahy za ANO
Původne zvěřejněno na serveru kislingerova.blog.idnes.cz
Publikováno s laskavým svolením autorky