logo Facebook
I slova jsou činy

Elektrárny lobují za své zájmy nesprávnými údaji

30. května 2018 14:50 / autor: Petr Havel

Novelu vodního zákona, která je v současné době v legislativním procesu, provází celá řada pozměňovacích návrhů, přičemž argumentace pro a proti je docela modelovou ukázkou, jak se v naší zemi nakládá s daty. Například s těmi, s nimiž pracuje Hospodářská komora ČR (HK) a také předkladatel novely, kterým je Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Základním principem totiž je, že prezentovaná data jsou správná, jenže vůbec neodpovídají realitě.

Příslušné údaje přitom poskytli politikům provozovatelé malých vodních elektráren (MVE) především proto, aby demonstrovali možné ztráty při byznysu s obnovitelnými energiemi v případě, že by se zvýšily takzvané minimální zůstatkové průtoky na některých českých řekách. To naopak požadují vodáci reprezentující zhruba čtvrt milionu občanů každoročně splouvajících naše řeky, přičemž vodáci v uvedené novele nechtějí nic jiného, než aby se do jednoho z paragrafů vtělila formulace, podle které slouží řeky také právě k rekreačnímu splouvání.

Proti tomu ovšem vystartovala lobby MVE, která se obává, že by více vody v korytech řek znamenalo méně vody pro jejich elektrárny, a představitelé MVE proto hbitě vypočítali ekonomickou újmu, který jim z toho vznikne. Ani jediný údaj, který MVE politikům poskytli, ale neodpovídá realitě. Takzvaný „kvalifikovaný odhad“ MVE pracuje s počtem 773 elektráren, kterým by mohla újma vzniknout. Ve skutečnosti se ale požadavek vodáků týká jen 58 elektráren, a to pouze těch, které jsou na řekách pravidelně vodáky splouvanými, a které zároveň patří mezi derivační elektrárny, což jsou takové, k nimž vede mimo koryto řeky speciální náhon, kterým je voda z řeky odkloněna na zařízení vyrábějící energii. I ten nejhloupější člověk musí uznat, že mezi čísly 773 a 58 je skutečně velký rozdíl. V naší zemi se to ale zřejmě zdá předkladatelům novely a HK jako zcela srovnatelné.

Ekonomickým nesmyslem, i v obecném slova smyslu, je pak teze, podle které se má újma elektrárníků počítat z instalovaného výkonu, což je ovšem veličina, kterou není téměř nikdy možné v praxi dosáhnout. Kromě toho je újma z instalovaného výkonu vztažena na celých 24 hodin a na celý rok, ačkoli vodáci nejezdí v noci a kromě toho se počítá s maximálním využitím MVE za plného průtoku, ačkoli reálný výkon elektrárny například v létě, kdy jsou díky suchu a teplému počasí nižší průtoky vody, činí v praxi 20 procent. A kromě toho vodáci nejezdí v zimě. Skutečnost je tedy taková, že zatímco instalovaný výkon je 13 MWh, reálný výkon, kde by mohlo dojít k újmě díky tomu, že poteče více vody na úkor MVE v některých řekách, je 2,6 MWh. Možné ztráty, které jsou ale i tak hypotetické, tak mohou dosáhnout zhruba 1,5 milionu korun za rok, zatímco každoroční obrat aktivit spojených s vodáckým sportem činí 2 až 3 miliardy.

Nejen ekonomická kritéria ale mluví ve prospěch vodáků. Zcela jistě ještě pádnějším argumentem pro možné zvýšení minimálních zůstatkových průtoků přes jezy na řekách na území naší země je prostý fakt, že díky tomu může být v řekách více vody, a díky tomu může v řece a v jejím okolí žít více živočichů a rostlin. Jinými slovy, vyšší průtoky jsou pozitivní pro stav životního prostředí. Je tak opravdu otázkou, proč překladatel novely, tedy MŽP, nehájí zájmy životního prostředí, ale elektrárenské lobby.

 

Petr Havel

Zemědělský komentátor, zakladatel a bývalý šéfredaktor týdeníku Agrární noviny
Publikováno s laskavým svolením autora
Původně zveřejněno na serveru blog.aktualne.cz