logo Facebook
I slova jsou činy

Velké trable ve velké Číně. Peking čelí - nejnověji snížením DPH - zrychlujícímu úbytku pracovní síly, dluhu i clům

07. března 2019 11:13 / autor: Lukáš Kovanda

Čínská vláda letos počítá s dalším zpomalením růstu druhé největší světové ekonomiky. Ta by měla letos růst v pásmu od šesti do 6,5 procenta. Čínská ekonomika tak letos pravděpodobně poroste nejpomaleji za celé období od roku 1990, kdy expandovala tempem 3,9 procenta. Zpomalení čínského růstu souvisí s několika dlouhodobými faktory a také s několika krátkodobějšími.

Mezi dlouhodobé patří zejména demografický zvrat, kdy v Číně od roku 2014 ubývá práceschopného obyvatelstva, tedy Číňanů ve věkovém rozmezí od 15 do 64 let. V roce 2017 klesl počet práceschopného obyvatelstva poprvé od roku 2010 pod jednu miliardu a klesá dále – a dokonce zrychlujícím tempem. V roce 2050 tak v Číně zbude „pouze“ 700 milionů práceschopného obyvatelstva. To znamená, že během pouhých 35 let v Číně zmizí práceschopné obyvatelstvo početně zhruba odpovídající veškerému obyvatelstvu Spojených států. Důvodem je populační stárnutí, dané růstem naděje dožití, které masivně umocňují důsledky takzvané politiky jednoho dítěte. Ta byla v Číně uvedena koncem 70. let a současná vládní garnitura od ní postupně ustupuje.

Demografické stárnutí čínské populace je jednou z příčin zdražování tamní pracovní síly, která se stává vzácnější. Druhou příčinou zdražování čínské práce je nebývalý ekonomický růst země v poslední třech desetiletích, který se ani během vrcholící globální finanční krize nepropadl pod šest procent. Růst ekonomiky jde ruku v ruce s růstem životní úrovně převážné většiny Číňanů, což s sebou nese vyšší nároky obyvatelstva, včetně těch mzdových. Čínská ekonomika se tak přeorientovává z exportní „dílny světa“ na ekonomiku opřenou mnohem více o vlastní zdroje, zejména spotřebu vlastního obyvatelstva. Tomu odpovídají nižší míry růstu ekonomiky, která zároveň již dosáhla určité významnější výše své základny. Z vyššího základu se přirozeně roste obtížněji než ze základu nižšího. Naposledy rostla čínská ekonomika dvouciferným tempem v roce 2010 a takovéto růstové míry se tam už nevrátí.

K popsaným dlouhodobým a fundamentálním příčinám čínského zpomalení se připojují ty krátkodobější. Mezi ně patří snaha čínské vlády zkrotit nepříjemně bobtnající dluh v zemi, zejména v rámci její podnikové sféry. Celkový čínský dluh – zahrnující dluh podniků, vlády i domácností – se blíží úrovni 300 procent hrubého domácího produktu. Od roku 2016 se jej však daří držet na poměrně stabilizované úrovni vůči HDP. Horší dostupnost úvěru nicméně představuje další zdroj čínského zpomalování.

V posledním zhruba roce se pak přidává nepříznivý dopad napětí v obchodních vztazích se Spojenými státy a Západem obecně, které symbolizuje kauza „Huawei“ a cla uvalovaná na čínský dovoz do USA.

Peking podniká kroky, které mají tlumit nepříznivý dopad zejména těchto krátkodobějších faktorů zpomalení. Dnes například oznámil další kolo fiskální expanze. Konkrétně se jedná o snížení nejvyšší sazby DPH z šestnácti na třináct procent. Tato sazba pokrývá čínský zpracovatelský průmysl. Čínská vláda také sníží prostřední sazbu DPH, uplatňovanou například ve stavebnictví, a to z desíti na devět procent. Obě sazby přitom vláda snižovala už loni.

 

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom Czech Fund