logo Facebook
I slova jsou činy

Armádní nákupy na poslední chvíli

18. prosince 2019 11:37 / autor: Jana Černochová

V posledních dnech podepisuje ministr obrany Lubomír Metnar jednu smlouvu za druhou. Podepsal smlouvy na 3D radiolokátory MADR, víceúčelové vrtulníky, prostředky pro vedení elektronického boje a nyní se chystá na letouny CASA.

Na jednu stranu jsem ráda, že se tak děje, protože se peníze nebudou vracet do státního rozpočtu, nebo nebudou seškrtány jako neutracené, až bude potřeba najít peníze pro rozhazovačné vládní výdaje. Naše armáda pořizované systémy potřebuje, takže je správné, že je konečně dostane. Na stranu druhou si neodpustím několik poznámek, protože to, co se odehrává nyní, je výsledkem spíše zoufalé snahy zachránit, co se dá, než racionálního a koncepčního postupu uplynulých let.

1. Škoda, že takto aktivní nebyl ministr Martin Stropnický, který doslova promrhal léta hojnosti. Dobře si pamatuji, jak se snad na každém výboru pro obranu objevila informace o tom, co všechno se velice rychle pořídí, aby se pak jen odkládalo a odkládalo.

2. Akvizice 3D radiolokátorů MADR a víceúčelových vrtulníků byla tak dobře připravená, že musela být před současným podpisem zrušena, respektive předělána a připravena jako vláda-vláda, což akvizici zjednodušuje, podobně jako třeba jednací řízení bez uveřejnění, tedy zadání jednomu dodavateli. (U vrtulníků se o postupu vláda-vláda uvažovalo od počátku, nicméně předchozí postup, kdy byly oslovovány různé vlády, byl později označen za "marketingový průzkum".)

3. Jen těžko se dá nepřipomenout výrok ministra Stropnického z roku 2014 na adresu nyní pořizovaných letounů CASA, že se do nich „kromě vojáků vejde s prominutím jen harampádí“. V roce 2017 již Martin Stropnický otočil a připustil, že by se mohly další letouny tohoto typu koupit (kdy, ještě předtím vyhlašoval, že se koupí středně těžké transportní letouny). Proč tedy, když mu každý rok peníze zbývaly, neudělal totéž, co současné vedení rezortu, a nekoupil napřímo letouny od výrobce? Už tu mohly být.

4. To, co se v současnosti podepisuje, jsou z hlediska zadávání poměrně jednoduché akvizice. Proč? Ukáže se prstem na jeden systém a ten se koupí buď od vlády, nebo přímo od výrobce. Jedním z dlouhodobých problémů ministerstva obrany jsou ovšem otevřená i užší výběrová řízení, která se protahují a ruší, ať už kvůli problémům se specifikací či procesem. Stačí vzpomenout neprůstřelné vesty, přilby, děla ráže NATO a další. Mimochodem, otevřená výběrová řízení jsou přesně ta, která chtěl po nástupu v roce 2014 většinově vyhlašovat a podporovat Martin Stropnický. Kde ty loňské sněhy jsou, že... Ze strategických akvizic se místo toho stala pseudovýběrová řízení (u nichž v průběhu dochází ke změnám procesu, specifikacích, je rozšiřován a zase zužován počet dodavatelů a podobně), která byla naoko otevřená, ale ve skutečnosti byla restriktivní a neprůhledná. Proto MADR i víceúčelové vrtulníky skončily tak, jak skončily – pozastavením, respektive zásadní změnou předchozího procesu, ukázáním prstem na jeden systém a urychleným uzavření smlouvy formou vláda-vláda. Mimochodem, za pseudovýběr, který může pokračovat a skončit jakkoli, se dá považovat i probíhající akvizice na pořízení nových pásových bojových vozidel pěchoty. Nadšení z podpisu ministra Metnara, které znamená, že armáda dostane alespoň něco z toho, co potřebuje, by nemělo zastínit to, že hluboké problémy v akvizičním systému i nadále přetrvávají. A skutečně na okraj, nebýt pseudovýběrových řízení, MADR i víceúčelové vrtulníky mohly být už podepsány, stačí se podívat do Polska, na Slovensko či do Maďarska, kde od rozhodnutí o akvizici systému až po podpis smlouvy uplyne mnohem kratší doba než u nás, protože se rovnou vybere jeden systém, a to nejenom podle klíče kvality, ale i zahraničně-politických zájmů.

5. Jak jsem psala výše, jsem ráda, že naše armáda konečně dostává, co potřebuje. Nejsem ovšem nadšená z toho, že je to se zpožděním, že je to ukoptěné a že vzhledem k nárůstu ekonomické nejistoty a akvizičního plánu, který je dlouhodobě v chaotickém stavu, což je patrné mimo jiné každý rok na rozpočtu ministerstva, hrozí v nejbližších letech problémy s dalšími potřebnými nákupy. Zkrátka, okno příležitostí se přivírá, vnitřní dluh armády se i přes zvyšování rozpočtu příliš nesnížil a akviziční proces nezlepšil. Takže z opozičních lavic držím palce, aby se i přes opodstatněné pochybnosti toho pro armádu pořídilo i v příštím roce co nejvíce.

 

Jana Černochová

Autorka je poslankyně ODS
Zveřejněno na blogu iDnes.cz