logo Facebook
I slova jsou činy

Jak se vypořádat s dobou temna v datech o nerovnosti

10. ledna 2020 07:00 / autor: Thomas Piketty, Lucas Chancel, Facundo Alvaredo, Emmanuel Saez, Gabriel Zucman

Co se týče statistik o nerovnosti, žijeme v době temna. Víc než deset let po „Velké recesi“ vlády stále nedokážou precizně měřit vývoj příjmů a bohatství. Statistické úřady sestavují statistiky růstu příjmů pro obyvatelstvo jako celek (národní účty), leč nikoliv pro „střední třídu“, „pracující třídu“ či nejbohatší procento a 0,1 %. V době, kdy Google, Facebook, Visa, Mastercard a další nadnárodní korporace znají naše soukromé životy do intimních detailů, vlády stále nepodchycují – natož aby publikovaly – nejzákladnější statistiky ohledně rozložení příjmů a bohatství.

Tento nedostatek přichází společnosti velmi draho. Dojem, že projevy nerovnosti dosahují v mnoha zemích neobhajitelných výší je, ve spojení s absencí jakékoli možnosti poučeného rozhodnutí pro voliče, živnou půdou pro demagogy a kritiky demokracie.

Situaci ještě zhoršuje, že experti v oblasti nerovnosti jsou občas líčeni jako přehnaně závislí na konkrétních metodologických přístupech, jak ilustruje nedávný titulní článek časopisu The Economist nazvaný „Iluze nerovnosti“. Data ve společenských vědách jsou samozřejmě z podstaty otevřená pochybnostem, takže debaty o metodologii jsou do značné míry nevyhnutelné. Otázkou je, kde vymezit hranici mezi legitimním akademickým nesouhlasem ohledně hladin a trendů nerovnosti a otevřeným popíráním nerovnosti.

Zda je nerovnost přijatelná, či nikoliv – a zda by se s ní mělo něco dělat, či nikoliv –, je věcí kolektivního rozhodování. Ve snaze zajistit podklady pro poučenou debatu spojilo síly přes sto výzkumníků z celého světa a prostřednictvím Databáze světové nerovnosti (WID), která aktuálně zahrnuje víc než sto zemí, vyvíjejí novátorské metody k sestavování statistik nerovnosti. WID obsahuje nejširší možný soubor dostupných zdrojů dat, od šetření v domácnostech, údajů daňové správy, národních účtů a žebříčků bohatství zveřejňovaných v médiích až po „Panamské dokumenty“, skrze něž Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů odhalilo zásoby bohatství zašité v různých daňových rájích.

Metodologie WID je nastavena tak, aby umožňovala výsledky reprodukovat a debatovat a zároveň aby přispívala k rozšiřování a zkvalitňování dostupných dat. Když se důsledně uplatní na různé regiony a země, objevují se odlišné vzorce; v některých zemích nerovnost stoupá, kdežto v (nemnoha) jiných stagnuje nebo klesá. WID je přitom jen jednou z řady institucí – zahrnující Centrum LIS pro data napříč státy, institut Commitment to Equity, Světovou banku a OECD –, které se v současnosti plodně zabývají zlepšováním našeho porozumění těmto otázkám.

Pokrok při měření nerovnosti však v poslední době brzdí politické posuny, které protiřečí tvrzením o větší transparentnosti. Mnohé vyspělé ekonomiky snižují počty daňových auditů, které každoročně uskuteční, takže je těžší se k tomuto klíčovému zdroji informací dostat a analyzovat jej. Obdobně se vytratila část z nejzákladnějších dat o nerovnosti bohatství, jelikož byly postupně odstraněny progresivní daně z kapitálových příjmů a zrušeny daně z majetku a dědictví.

Vzhledem k nedostatku kvalitních fiskálních a administrativních dat o kapitálových příjmech a bohatství se mnozí pozorovatelé obracejí k jiným zdrojům, například žebříčkům miliardářů uveřejňovaným řadou časopisů. Avšak třebaže tyto zdroje mohou poskytnout cenné postřehy, nesplňují standardy metodologické důslednosti a koncepční zřetelnosti, o něž by se poučený veřejný rozhovor měl opírat.

Z uvedených důvodů je třeba, aby se ve věci angažovali výzkumníci, média a organizace občanské společnosti. Je nezbytné, abychom vyvinuli mezinárodně uznávaný soubor ukazatelů a metod ke sledování příjmů a bohatství. Veřejné statistické úřady by měly zveřejňovat hladiny příjmů a bohatství horního 1 %, 0,1 % a 0,001 %, jakož i efektivní daně, jež tyto skupiny platí.

Obzvlášť důležitým milníkem na cestě k tomuto cíli bude revize Systému národních účtů Organizace spojených národů, chystaná na příští tři roky. (V současnosti na tomto úsilí spolupracujeme s národními statistickými úřady, OECD a OSN.) Statistiky HDP se původně zrodily z tvrdohlavého odhodlání výzkumníků zajistit důkazy o národních důchodech během Velké hospodářské krize. Bylo by škoda se sestavením statistik distribuce růstu čekat až na stoleté výročí HDP – či případně na další recesi.

Do tvorby a šíření transparentních ekonomických informací se musí začít víc zapojovat všechny společnosti. Vyzýváme všechny zainteresované strany z občanské společnosti, médií, vlád a akademické obce, aby se připojily ke snaze posunout data o nerovnosti do jedenadvacátého století.

 

Thomas Piketty , Lucas Chancel, Facundo Alvaredo, Emmanuel Saez, Gabriel Zucman

Autoři spolupracují na tvorbě a řízení Databáze světové nerovnosti