logo Facebook
I slova jsou činy

Patenty versus pandemie

24. června 2020 09:42 / autor: Joseph E. Stiglitz, Arjun Jayadev, Achal Prabhala

Představte si svět, ve kterém globální síť zdravotnických profesionálů monitoruje nově vznikající druhy nakažlivých virů, pravidelně podle toho upravuje složení vakcín a tyto informace následně zpřístupňuje vládám a společnostem po celém světě. Co víc, představte si, že to všechno dělají bez omezení spojených s duševním vlastnictvím a bez toho, aby se jejich práci snažili na úkor veřejného zdraví zneužít farmaceutické monopoly, které chtějí pouze maximalizovat své zisky.

Možná to zní jako utopie, ale tohle je ve skutečnosti způsob, jakým už 50 let vyvíjíme vakcíny proti chřipce. V rámci Globálního systému pro monitorování a léčbu chřipky (GISRS) se pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace (WHO) dvakrát do roka scházejí experti z celého světa, aby spolu sdíleli a analyzovali čerstvá data o nových mutacích chřipky a následně rozhodli, které zahrnout v letošní vakcíně. GISRS je sítí laboratoří ve 110 zemích světa, která je financovaná převážně vládami (a částečně nadacemi). Zosobňuje tak to, co Amy Kapczynski z amerického Yalu nazývá „open science.“

Jelikož se GISRS může soustředit pouze na záchranu lidských životů a nemusí se zaobírat ziskem, je schopný shromažďovat, interpretovat a rozšiřovat vědomosti, které by jinak byly právně chráněné a které vedou k vývoji funkčních vakcín. Tento přístup je historicky považován za samozřejmý a jeho výhody se dnes zdají zcela zřejmé.

Světová vědecká komunita v reakci na pandemii prokázala neobvyklou ochotu sdílet znalosti týkající se léčby, koordinovat klinické testy, transparentně vyvíjet nové modely a okamžitě publikovat svá zjištění. V tomto klimatu kooperace je snadné zapomenout, že komerční farmaceutické společnosti se celé dekády snaží uzamknout a privatizovat přístup k životodárným lékům. Využívají k tomu neodůvodněných, sekundárních, přebytečných patentů, zatímco zároveň lobují ve snaze zabránit produkci generických léků.

Jak se stalo s příchodem COVID-19 zřejmé, tato monopolizace stojí lidské životy. Kontrola monopolů nad technologiemi, které se využívají k testování virových onemocnění, zpomalila rychlé zavedení většího množství testovacích sad, zatímco společnosti jako 3M, která sama vlastní 441 patentů obsahujících hesla “respirátor” a “N95,” ztížily novým producentům výrobu dostatečného množství zdravotnických masek. Co je ještě horší, tři nejslibnější léky na COVID-19 - remdesivir, favipiravir a lopinavir/ritonavir – jsou také kryté řadou patentů. Tyto patenty nyní brání soutěži a ohrožují dostupnost nových léků.

Máme v této chvíli na výběr mezi dvěma budoucnostmi. V prvním scénáři pokračujeme dál jako by se nic nedělo a spoléháme na velké farmaceutické společnosti s tím, že některý z potenciálních léků projde klinickými testy. Stejně se zachováme i u vývoje nových způsobů detekce, testování a ochrany. V této budoucnosti budou mít díky patentům monopolní dodavatelé i nadále plnou kontrolu nad všemi inovacemi. Tito dodavatelé stanoví ceny vysoko a rozdělování lékařské péče půjde shora dolů. Pokud nepřijde silný veřejný zásah, ztratíme další lidské životy, především v rozvojových zemích.

Zcela stejný problém bude i s jakoukoli potenciální vakcínou proti COVID-19. Narozdíl od vakcíny Jonase Salka proti dětské obrně, která byla okamžitě zdarma zpřístupněna, je dnes většina vakcín, které se na trh dostanou, patentovaných. Například PCV13, současná dětská vakcína proti celé řadě variant zápalu plic, stojí stovky dolarů, jelikož na ni má monopolní vlastnické právo společnost Pfizer. Navzdory tomu, že vakcinační aliance Gavi část její ceny v rozvojových zemích dotuje, si ji mnozí lidé stále nemohou dovolit. Indie zaznamenává ročně více než 100 000 dětských úmrtí na zápal plic, kterým by se dalo zabránit, zatímco Pfizer na vakcíně ročně vydělává zhruba 5 miliard dolarů.

Druhým možným scénářem je přiznat si, že současný systém – systém, ve kterém soukromé monopoly profitují z vědomostí získaných povětšinou na půdě veřejných institucí – neslouží svému účelu. Jak již dlouho upozorňují vědci i specialisté na zdravotnictví, monopoly zabíjejí. Zamezují totiž v přístupu k lékům, které by za jiných okolností mohly zachraňovat lidské životy, jak je tomu v případě každoroční produkce vakcíny proti chřipce.

Hlasy volající po alternativním přístupu už nyní sílí. Vláda Kostariky například nedávno vyzvala WHO, aby založila dobrovolný fond, skrz který by se daly sdílet patenty na léčbu COVID-19. Výrobci by díky němu mohli dodávat testy i léky za dostupnější ceny.

Sdružování patentů ve fondech není ničím novým. Organizace spojených národů se spolu s WHO snaží již léta, skrze Fond lékařských patentů, zpřístupnit léky na HIV/AIDS, hepatitidu C a tuberkulózu. Program by měl nově pokrývat i COVID-19. Patentové fondy, stejně jako další podobné programy, jsou součástí širších snah o reformaci, o to najít nový přístup k vývoji léků, jež zachraňují lidské životy. Cílem je nahradit systém založený na monopolním vlastnictví systémem založeným na spolupráci a sdílení vědomostí.

Samozřejmě se najdou tací, kteří tvrdí, že koronavirová krize je sui generis, či že licencování je pro farmaceutické společnosti dostatečnou hrozbou pro to, aby se chovaly rozumně. Narozdíl od jednotlivých výzkumníků, kteří nebývají motivováni pouze krátkodobým ziskem, není ale u farmaceutických společností zdaleka jasné, že chápou zodpovědnost, jež na svých bedrech nesou. Výrobce remdesiviru, Gilead, se původně, na počátku krize, snažil získat status výrobce léku na vzácnou nemoc. Ta by posílila jeho monopolní pozici a zajistila mnohamiliónové úlevy na daních (společnost svou žádost nakonec, kvůli pobouření veřejnosti, stáhla).

Příliš dlouho jsme přijímali mýtus, že současný systém ochrany duševního vlastnictví je nezbytný. Úspěch „open science“ programů jako GISRS ukazuje, že tomu tak není. Stoupající počet obětí COVID-19 by nás naopak měl přimět k zamyšlení nad morálkou a užitečností systému, který každý rok nechává v tichosti miliony lidí na pospas utrpení či smrti.

Je čas změnit přístup. Politici i akademici již přišli s řadou slibných návrhů, jak inovovat farmaceutický systém tak, aby nesloužil jen zisku, ale i blahu společnosti. Nikdy nebyla lepší příležitost tyto návrhy vyzkoušet.

 

Joseph E. Stiglitz , Arjun Jayadev, Achal Prabhala

Z angličtiny přeložil Vojta Berka
Copyright: Project Syndicate, 2017, www.project-syndicate.org