logo Facebook
I slova jsou činy

Ve vztahu mezi Čínou a Evropou se ke konci roku prolomily ledy

14. ledna 2021 09:45 / autor: Jeffrey Sachs

Gratulace Evropské komisi za uzavření nové investiční smlouvy s Čínou. Aktivní diplomacie Evropy sehrála důležitou roli už v nedávném rozhodnutí Číny přijmout závazek o přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiku do roku 2060 – rozhodnutí, které navíc rychle následoval i slib Japonska dekarbonizovat do roku 2050. Toto je další významný úspěch.

Nová investiční smlouva mezi Čínou a EU přinese výhody Evropě, Číně a vlastně celému světu včetně Spojených států, a to navzdory tomu, že před smlouvou varují. Zjednodušeně řečeno smlouva představuje další prohloubení ekonomických vztahů mezi Čínou a EU, oběma stranám zajišťuje stabilnější přístup k investičním příležitostem. Evropský průmysl tak získává lepší přístup na obrovský čínský trh přesně ve chvíli, kdy Čína hodlá přistoupit ke restrukturalizaci svého hospodářství a přejít na zelenou, digitální ekonomiku. Evropské firmy se přitom snaží udržet si právě v těchto oblastech svůj technologický náskok.

Dohoda je naprostým opakem pomýlených – a vskutku nebezpečných – snah administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa rozlomit ekonomické vztahy s Čínou, především co se technologických sektorů týče, a čínský růst zpomalit. Pomoci jí v tom měla aliance pod vedením USA, pro kterou chtěl Trump získat podporu EU a Asijsko-pacifických zemí, jako je Austrálie, Indie, Japonsko a Jižní Korea. Přicházející Bidenova administrativa bude, zdá se, pokračovat ve stejném směru, i když asi s větším taktem a menší pompézností, než tomu bylo v Trumpově případu.

Oficiálně je cílem americké politiky snaha potlačit čínskou agresi a přinutit Čínu k dodržování lidských práv. Za povšimnutí stojí fakt, že tento postup jednomyslně schvaluje celý americký zahraničně-politický establishement, jež tvoří zástupci obou velkých amerických stran. Ten samý establishement, který si po celém světě udržuje na 800 vojenských základen, který opakovaně vyhlašuje války bez legálních podkladů, opakovaně uvaluje nelegální jednostranné sankce a odmítá se řídit jak pravidly Charty Spojených národů, tak rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN a dokonce porušuje i vlastní smluvní závazky. Argumentovat agresí Číny je z tohoto pohledu jen těžko udržitelné.

To neznamená, že by Čína neporušovala lidská práva – v první řadě by určitě měla napravit především situaci Ujgurů v autonomní oblasti Sin-ťiang, na kterou upozorňuje i komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová. Buďme ale upřímní: USA, Evropa, Indie a řada dalších národů má také co zlepšovat. Především muslimské populace na Středním východě, ale i v Jižní a Střední Asii, v uplynulých dvaceti letech zužovaly nejen tvrdé domácí režimy, ale i brutální války vedené západními mocnostmi nebo unilaterální sankce ze strany USA.

Smutným faktem je, že pravidla daná Všeobecnou deklarací lidských práv ve skutečnosti dodržuje pouze pár zemí; Spojené státy přitom, ke své ostudě, stále ještě ani neschválily Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který už sedmadvacítka i Čína dávno ratifikovaly. V případě opravdových obav z porušování lidských práv by tak rozumným postupem bylo spíše probrat je seriózním, konstruktivním způsobem a vyvarovat se u toho pokryteckému ukazování prstem, zveličování a jakýmkoli dalším postupům, jež mohou zbytečně narušit dialog a diplomatické i ekonomické vztahy. Národ bez hříchu ať hodí kamenem.

Důvody, pro které se Amerika vůči Číně vyhraňuje, však ve skutečnosti nemají s lidskými právy nic společného. Zahraniční politika USA, obzvlášť pod zákonů nedbající Trumpovou administrativou, je motivovaná prostou touhou po světové nadvládě. USA se snaží zastavit ekonomický a technologický vzestup Číny a udržet si dominantní pozici. Světový ekonomický systém by ale neměl, a nesmí, fungovat pouze ve prospěch Spojených států a jejich hegemonie, Američané koneckonců představují jen 4 % světové populace.

Po tragickém roce 2020 svět potřebuje především obnovení snah o mezinárodní spolupráci, nikoli novou studenou válku rozdmýchanou Spojenými státy. Je potřeba dostat pandemii pod kontrolu a poté vytyčit novou cestu, která povede k ekonomickému oživení a k udržitelnému rozvoji. Čína může, a měla by být, zahrnuta ve snahách najít řešení těchto problémů.

Právě Číně se, na rozdíl od USA a EU, podařilo v roce 2020 úspěšně zbrzdit epidemii Covid-19 (stejně jako to zvládla i většina jejích sousedů v Asijsko-pacifickém regionu). Nyní by tyto země měly pomoci zbytku světa v implementaci nefarmaceutických opatření (testování, trasování a karanténa), které v evropském a americkém provedení selhávají. Pokud navíc vakcíny Sinovac a Sinopharm úspěšně projdou zdravotními testy a ukážou se jako bezpečné a efektivní, měla by Čína začít s jejich masovou produkcí a celosvětovou distribucí.

Administrativa nastupujícího amerického prezidenta Joea Bidena by zároveň měla, spolu s EU a Čínou, zmapovat cesty z globální ekonomické krize, především z pohledu ekologie a digitalizace. Vzhledem k tomu, že hlavní světoví producenti oxidu uhličitého nyní směřují k uhlíkové neutralitě a že Biden plánuje návrat USA ke Pařížské klimatické dohodě, máme pro zelené ekonomické oživení dobré základy.

Zavádění a rozvoj nových ekologických technologií – obnovitelné zdroje, elektroauta, baterie – může z globální spolupráce hodně těžit. Čínská skupina Yahua například nedávno podepsala pětiletou smlouvu na dodávky lithia do baterií pro amerického výrobce elektromobilů Tesla.

Podobné příležitosti jsou k nalezení i u digitálních technologií. Ve světě, ve kterém je přístup k internetu základním předpokladem téměř jakékoli ekonomické činnosti, představují 5G sítě přelomové řešení řady překážek, od zlepšování energetické efektivity až po škálování e-prodeje a e-zdravotnictví. Investiční smlouva mezi EU a Čínou bude v otázce digitální spolupráce přínosem, což může pro udržitelný rozvoj znamenat velké plus.

Evropa nyní musí odolávat všeobecnému tlaku, který v otázce Číny USA vyvíjí. Hlavní zbraní, kterou proti Číně Trump uplatňoval, bylo omezení exportu pokročilých technologií ve snaze přivést Huawei a ostatní velké čínské technologické společnosti na kolena. Jde o stejný postup, jaký během Studené války USA uplatňovaly vzhledem k Sovětskému svazu, tedy tradiční součást jejich příručky úspěšného hegemona.

Trumpova administrativa odůvodňuje svůj postup proti Huawei tvrzením, že by 5G technologie, které společnost vyvíjí, mohli Číně umožnit špehování ostatních. Pravděpodobnějším vysvětlením je, že zařízení Huawei by americké vládě mohla ztížit její vlastní špehování, včetně kontroly amerických občanů. Vůbec nejpravděpodobnější vysvětlení pak tkví v domněnce, že pokud budou USA Číně házet klacky pod nohy, mohou udržet svůj technologický náskok. Čína však s největší pravděpodobností brzy své nedostatky, především v oblasti produkce pokročilých polovodičů, dožene.

Je správné, že se Evropa snaží vytvořit aktivní, konstruktivní a hluboké vztahy s Čínou a zachovává při tom své dlouhodobé obavy o dodržování lidských práv. Bidenova administrativa by se měla snažit odolat instinktům hegemonní velmoci a také konstruktivní vztah s Čínou znovu nastartovat.

Euro-Čínská obchodní dohoda je prozatím alespoň dobrým způsobem, jak ukončit hrozivý rok 2020. EU jejím uzavřením ukazuje náležitou zahraničně-politickou nezávislost na USA. Rok 2021 nám nepochybně připraví další výzvy. Svět ale musí nastavit nový kurz ve snahách vypořádat se s pandemií a pohnout se směrem k udržitelnému rozvoji.

 

Jeffrey Sachs

Autor je profesorem na Columbijské univerzitě
Z angličtiny přeložil Vojta Berka
Copyright: Project Syndicate, 2017, www.project-syndicate.org