logo Facebook
I slova jsou činy

Nobelovu cenu získává muž, který zasvěcoval Čechy do tajů kapitalismu, a kritik Pikettyho

08. října 2018 12:42

Nobelovu cenu za ekonomii letos stejně jako předloni získávají dva makroekonomové. William Nordhaus a Paul Romer jsou známá jména nejen v oblasti makroekonomie. Jejich dílo má totiž z důvodu svého zaměření vlastně celospolečenský záběr, tudíž mnohdy i přesah do jiných vědních disciplín. Oba dále zdokonalují stěžejní ekonomickou teorii hospodářského růstu. Nordhaus obohacuje tuto teorii zahrnutím klimatické změny, Romer ji pro změnu obohacuje zahrnutím důsledků změny technologické.

Zvláště Nordhausovo jméno je dobře známé i české ekonomické veřejnosti. Byl totiž spoluautorem pozdějších vydání zřejmě nejslavnější ekonomické učebnice dějin, té s prostým názvem Ekonomie. První její vydání měl ve 40. letech 20. století na svědomí první americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Paul Samuelson. Později jako spoluautora přibral právě Nordhause. Český překlad jejich učebnice, který vznikl počátkem 90. let, je minimálně pro jednu generaci současných českých ekonomů a manažerů poměrně důvěrně známým dílem, které jim odhalovalo základní principy fungování tržní ekonomiky. S jen mírnou nadsázkou lze říci, že Nordhaus Čechy po revoluci vlastně učil, co je to kapitalismus.

Nordhaus získává Nobelovu cenu za zahrnutí důsledků klimatické změny do dlouhodobé makroekonomické analýzy. Je spoluautorem průkopnického postupu odhadu nákladů klimatické změny. Nordhaus proslul svým konceptem takzvaného environmentálního účetnictví (v angličtině jde doslova o „zelené účetnictví“ – „green accounting“), které rozvíjí metody zahrnování environmentálních nákladů do běžné finanční a makroekonomické kalkulace. Koncept environmentálního účetnictví rozvíjí Nordhaus už od počátku 70. let, kdy se spolu s dalším laureátem Nobelovy ceny za ekonomii Jamesem Tobinem rovněž průkopnicky zabýval dnes široce diskutovanou problematikou udržitelnosti ekonomického růstu tváří v tvář environmentálním výzvám. Už od druhé poloviny 60. let Nordhaus působí na univerzitě v Yale, v osmdesátých let byl krátkou dobu i tamním děkanem.

Paul Romer, profesor Newyorské univerzity, působil od října 2016 do letošního ledna jako hlavní ekonom Světové banky. Nobelovu cenu získává za objevnou analýzu technologické změny. Tou chápe postupný proces, to, že každý rok ta či ona ekonomika zpravidla o několik málo procent povyroste. Tyto jednotlivé roční růsty se v běhu desetiletí kumulují a v souhrnu transformativně mění lidské životy a osudy. Romer ve svém díle demonstruje, jak ekonomické síly podněcují firmy a podniky k inovacím a následně tedy k růstu, který v určitém koloběhu opět aktivizuje ony ekonomické síly podněcující inovaci.

V posledních letech Romer v rámci ekonomické obce vyvolal silný rozruch svojí kritikou nedbalého užívání matematiky v rámci makroekonomického modelování. Poměrně otevřeně v této souvislosti kritizuje některá zvučná jméně ekonomie, jako je laureát Nobelovy ceny za ekonomii Edward Prescott nebo Tomas Piketty, známý i v ČR svojí nedávnou knihou o růstu globální nerovnosti.

Nobelovu cenu za ekonomii letos zaslouženě získávají dvě zvučná jména, která makroekonomii znatelně ovlivňují už celá desetiletí. Jedná se opět o Američany, což jen podpoří dominanci ekonomů ze Spojených států mezi držiteli Nobelovy ceny za ekonomii.

Video z vyhlášení cen naleznete zde:


Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom CZECH FUND