logo Facebook
I slova jsou činy

Směřujeme k blokovému uspořádání světa, tvrdí ILONA ŠVIHLÍKOVÁ

04. června 2020 11:03

Koronavirus v posledních měsících zcela ovládl naši pozornost. To ale neznamená, že ostatní rizika by někam zmizela. Nouriel Roubini dokonce na počátku krize mluvil o hejnu bílých labutí, které krouží na obzoru. Jakým způsobem se tedy bude v následujícím období globální ekonomika měnit a co ji bude ohrožovat? O tom mluvila ekonomka, prorektorkou Vysoké školy obchodní a členka NERVu Ilona Švihlíková.

Fond obnovy, který nedávno představila Evropská komise, je podle ní zajímavým a poměrně překvapivým krokem, který bude určovat budoucnost Eurozóny. Historicky však měnové unie, které se nespojí v jednotný stát či federaci, nedopadají dobře. „Představa že můžete dlouhodobě udržet nějaký hybrid je falešná,“ míní Švihlíková.

„Každá měnová unie musí mít dvě nohy. Měnovou nohu, kterou je Evropská centrální banka, a fiskální nohu, což znamená společný rozpočet dost velký na to, aby vyrovnával disparity mezi jednotlivými regiony. V tomto případě celými zeměmi. Eurozóna vznikala na jedné noze. Celou dobu své existence, a v krizích obzvlášť, neřeší nic jiného než jak se zastabilizovat. Fond obnovy je dalším X pokusů, jak stabilizovat měnovou unii, která se skládá z velmi rozdílných zemí,“ tvrdí.

Na stole přitom stále zůstává otázka evropských daňových rájů. „Máte tam, když to řeknu natvrdo, země, které kradou daně jiným zemím. Což je samozřejmě Irsko, což je Lucembursko, což je Nizozemsko,“ říká Ilona Švihlíková.

Vnitroevropské tahanice ale nejsou zdaleka jediným politickým sporem, který nás může zasáhnout. „Nám tady akutně hrozí, že konflikt mezi USA a Čínou, což je konflikt odcházejícího hegemona a nastupující velmoci, to také známe z dějin mockrát, že to bude dominantní rys 21. století. Ta politika, která je nepřátelská vůči Číně, ta se netýká jenom Trumpa … To je konstanta geopolitiky. Čína je u republikánů i demokratů vnímána jako ohrožující prvek ... Bohužel se obávám, že ve Spojených státech převládají ty hlasy, které říkají: Tak a teď si to s Čínou rozdáme.“

Západ Čínu strašně podcenil, míní Švihlíková. Napětí mezi oběma zeměmi v podobě sankcí, cel, boji proti Huawei a podobně, by mohlo v budoucnu vyústit až v otevřený konflikt. Pravděpodobný je ale především návrat blokového uspořádání světa.

Velmoci po roce 2008/2009 velmi rychle pochopily, že svět se mění a zareagovali na to. Spojené státy, Čína i Rusko, všechny představily své plány. „V každém případě byla Evropská unie někdo, kdo měl být vtažen, ale ne aktér,“ upozorňuje Švihlíková. EU bude, vzhledem ke své rozmanitosti, hledat jednotný hlas jen velmi těžko.

„Koronavir zafungoval jako urychlovač a zesilovač jevů, které byly patrné už předtím,“ říká. Řada zemí si ale také začala uvědomovat, že globalizace s sebou přináší zranitelnost. Mnohem méně pálivou otázkou se v tomto světle stal například Brexit, který je vlastně jen otázkou dohody. „To je velmi dobře řešitelné, pokud budou obě dvě strany chtít, a bylo to tak od počátku.“

Také Saudové díky pandemii velmi rychle zjistili, že situace bude chtít zásadní obrat jejich politiky. Ani akce OPEC+ nakonec ale neměla nijak zásadní dopad. To by totiž museli z trhu vzít okolo třetiny zásob, myslí si Švihlíková. „Ta odvětví jsou strašně zadlužená,“ připomíná navíc.