ekonomika a finance online

„Reindustrializace je možná jen do jisté míry,“ říká ekonom PAVEL KOHOUT

07. července 2017 08:00

Industrializace, termín známý učebnic dějepisu. A jistým způsobem na něj navazuje také termín současnosti, reindustrializace.  Stává se předmětem nejen tuzemských voleb v některých státech, ale také tématem jednání Evropského parlamentu, který přijal usnesení reindustrializaci podporující.

„Je to v současné době populární termín v západním světě. Týká se toho, že zhruba od 80., 90. Let minulého století docházelo k přesunu výroby do levnějších teritorií, kde jsou stále levnější mzdy a volnější podmínky pro podnikání. Je to celkem logické, srovnáme-li náklady na pracovní sílu třeba ve Francii, Velké Británii, USA, Kanadě, tak to musí být výroba s velkou přidanou hodnotou, aby se vyplácelo vyrábět v těchto zemích. A týká se to nepočetného sortimentu“, vysvětluje ekonom Pavel Kohout.

Česká republika je charakteristická silnou pozicí průmyslu, což může být jak silnou, tak ale také slabou stránku země. Reindustrializace souvisí také se 4. Průmyslovou revolucí, která je nejen aktuálním tématem, ale také jistou nezbytností právě pro tuzemsko. Nezbytností je ale podpora vědy a výzkumu, fungující infrastruktura, efektivní státní administrativa a dovednost, které budou reagovat na změny trhu práce.

Ke kritickým výhradám podporovaného trendu reindustrializace patří ale také konstatování, že se jedná především o ochranu zaměstnanců.  S tím souvisí nejen daň z práce, ale také jistá liberálnost v pracovně-právních vztazích. A to může být poměrně vážným problémem, příklad uvádí ekonom Pavel Kohout: „Když se podíváme na zákoník práce ve Francii, tak při posledním sčítání měl 3 600 stran“.

Až v příštích letech si ale budeme moci odpovědět na otázku, zda je možné v reindustrializaci jakkoli pokročit, či ji zahájit, anebo se jedná pouze o nostalgický požadavek na zvrácení přirozeného vývoje vyspělých ekonomik.